Proč řešit chování koňského pacienta?
Příchod veterináře do stáje, návštěva veterinární kliniky, rutinní úkony, léčebné procedury, "podezřelé předměty" jako například injekční stříkačka, nebo odčervovací pasta… To vše může u koní vyvolávat stres a spouštět obranné reakce. Někteří koně se snaží úkonu všemožně vyhnout, nechtějí se nechat chytit, nepostojí, jiní se projevují agresivně. To může mít v praxi dost závažné následky. V tomto článku se podíváme na objektivní důvody, proč řešit nežádoucí chování koňských pacientů.
Riziko zranění
Koně jsou velká a silná zvířata s geneticky zakódovaným útěkovým reflexem. To je první způsob instinktivní reakce na strach nahánějící podněty. Pokud kůň nemá možnost udržet bezpečnou vzdálenost od podezřelého objektu, může zareagovat druhým způsobem, a tím je obrana, nebo agrese (tedy boj). Aby byl tento výčet kompletní, zmíním tu i třetí typ instinktivní reakce, se kterou se můžeme u vystresovaného koně setkat, a tou je takzvané zmrznutí. To je často mylně považováno za uklidnění koně, nebo za to, že kůň "konečně dostal rozum". Opak je pravdou. Kůň ve stavu zmrznutí je spíš časovanou bombou. Mnoho koní se v nestřeženém okamžiku rozhodne učinit zoufalý pokus o svou záchranu a zareagují prvním, nebo druhým výše popsaným způsobem.
Podle některých autorů je kůň vůbec nejnebezpečnějším domácím zvířetem z hlediska ošetřování. Při péči o nespolupracujícího pacienta se majitel koně, veterinář a případně další osoby, které u ošetření koně asistují, se vystavují vysokému riziku zranění. Ošetření vystresovaného, nebo agresivního koně může člověka stát pár modřin a pošlapané nohy, ale i velmi závažné zranění, které nezřídka vyžaduje hospitalizaci.
Při zacházení s koňmi je bezpečnost lidí vždy na prvním místě, ať už jde o trénink, ježdění, přepravu, ošetřování nebo třeba záchranu a vyprošťování koně. Bezpečnost pro všechny zúčastněné (koneckonců i pro koně) je podle mého názoru tím nejpádnějším důvode proč řešit problematické chování koňského pacienta.
Ošetření trvá déle
Zatímco u klidného koně by určitý úkon nezabral víc než pár minut, u vystresovaného se může protáhnout třeba i na hodinu. To většinou původní problém (strach koně z veterináře, případně nespolupráci koně při určitých veterinárních úkonech) zhoršuje, a tak se brzy začínáme pohybovat v začarovaném kruhu.
Čím méně kůň spolupracuje, tím déle úkon trvá. Čím déle se snažíme koně nějakým způsobem zpacifikovat a ošetřit, tím více je kůň vystresovaný a neochotný spolupracovat a...
...tím déle úkon trvá. Ošetření problematického pacienta může být pro všechny strany velmi frustrující a vyčerpávající.
Je třeba hledat alternativy
Ani sebelepší plán léčby pacienta nebude účinný, když nebude proveditelný. Pokud koni potřebujeme podávat určitý lék (například antibiotika), který je běžně dostupný v injekční formě, ale kůň nesnese injekční aplikaci, je třeba hledat jinou cestu podání. Alternativou může být podávání léků do krmení a podobně. Ne vždy však existuje vhodná, stejně účinná a finančně dostupná alternativa.
Léčba se prodraží
Tento bod částečně souvisí s tím předchozím, kdy alternativa, která bude pro koně schůdnější, bude ale zároveň pro jeho majitele dražší. Léčba se může prodražit ale také díky delšímu času, který veterinář u koně stráví, do toho nějaká ta rozbitá lahvička s léky a náklady rostou. Někteří veterináři si účtují příplatky za ošetření nezvladatelného koně.
Kůň nedostane adekvátní veterinární péči
Nespolupráce pacienta je vedle ekonomických limitů majitele jedním z nejčastějších důvodů proč se koním nedostane potřebné veterinární péče. V některých se kůň tak usilovně brání ošetření, že je nutné ho zredukovat na to nejnutnější minimum. V krajních případech může být neošetřitelnost závažně nemocného, nebo zraněného koně důvodem k jeho eutanázii.
Nezapomeňte, že veterinář může odmítnou ošetřit nebezpečného pacienta. Etickou povinností veterináře je sice poskytnout koni alespoň první pomoc, avšak i toto může odmítnout, pokud by tím závažně ohrozil svoji vlastní bezpečnost.