Jak se kůň naučí bránit ošetření
V minulém článku jsme si vysvětlili, jak funguje klasické podmiňování a jaký vliv má na strach koně z veterináře. V tomto článku se budeme věnovat dalšímu, poněkud důmyslnějšímu způsobu učení, pomocí kterého se kůň může naučit specifická chování, která usnadňují (nebo také znesnadňují) jeho ošetřování. Na pozadí problematického chování koňského pacienta totiž nemusí být vždy jen traumatický zážitek. Velmi často je příčinou nevědomý trénink.
Před pár lety jsem byla přivolána k ošetření jednoho pacienta. Byl to krásný mladý kůň, který ale neměl k lidem příliš důvěru. Protože se jednalo o šití rány, bylo ho potřeba před zákrokem trochu přispat. Jeho nový majitel (velmi zkušený jezdec a trenér) mě dopředu upozornil, že manipulace s tímhle koněm není úplně jednoduchá takže jsem k pacientovi přistupovala v klidu, ale obezřetně.
Přistoupila jsem ke koni z boku. Po očku mě pozoroval, ale nejevil známky strachu. Poškrábala jsem ho na kohoutku a pak na krku v oblasti jugulární žíly, kam jsem měla poté v úmyslu aplikovat sedativa. V tom okamžiku se kůň doslova vymrštil na zadní. Úplně v klidu. Bez emocí. Jako když zmáčknete knoflík.
Přešli jsme to s majitelem v klidu, nechali koně zase zpátky stoupnout na všechny čtyři a připravili se na další, ještě trpělivější, pomalejší a klidnější pokus. Nebudu vás napínat - opakoval se úplně ten samý scénář. A pak ještě několikrát. To už samozřejmě stoupaly stresové hormony u všech zúčastněných.
Jelikož se jednalo o akutního pacienta a nebylo možné zákrok odložit a pracovat s koněm na toleranci injekcí, rozhodla jsem sedaci koně do svalu, ve které následně bylo možné koně "připíchnout" do žíly a zákrok provést. Ale to není až tak důležité.
Důvod, proč tu uvádím tento příběh, je, že je to ukázkový případ perfektně naučeného chování. U tohoto koně mělo jeho nežádoucí chování svůj prapůvod nejspíš ve strachu a obecné nedůvěře k lidem. Ale postupem času ho kůň vypiloval k dokonalosti. Na zmáčknutí knoflíku (dotek v oblasti krku) předváděl svůj perfektně naučený cirkusový trik.
Jak se kůň učí nespolupracovat
Historii tohoto konkrétního koně neznám, ale ke vzniku podobných problémů většinou dochází nějak takhle:
Řekněme, že na začátku je kůň, který nemusí mít nutně ani nedůvěru k lidem. Jednoho dne mu přijde veterinář například odebrat krev, nebo, jako v tomto případě, ošetřit zranění. Veterinář přistoupí ke koni a v momentě, kdy bez varování zavede jehlu do žíly, nebo svalu se kůň lekne a hodí hlavou, nebo ji zvedne, ustoupí, hrábne nohou a podobně.
Veterinář, který drží jehlu, většinou nestihne sledovat svou rukou rychlý pohyb hlavy a krku koně a jehlu vytáhne. Navíc většina z nás v takové chvíli ještě instinktivně udělá krok dozadu a pak úplně stejným způsobem pokus jednou, nebo i několikrát zopakuje.
Co se v tu chvíli stane? Kůň, který do té doby neměl důvod vyhýbat se lidem, nebo je zastrašovat, klidně stojí a najednou ucítí mírně bolestivý vpich jehly. Možná se lekne, nebo mu to připomene bodnutí hmyzu, každopádně jeho přirozenou reakcí je, pokusit se nepříjemného podnětu zbavit. To se mu zvednutím hlavy, ustoupením, nebo oklepáním se většinou povede. Také se mu tím často zadaří zvětšit vzdálenost mezi svým tělem a člověkem, který mu nepříjemný podnět způsobil.
Kůň se svým chováním zbavil nějakého nepříjemného podnětu. Toto chování bylo tedy negativně posíleno. Negativní posílení, je jedním ze čtyř kvadrantů operantního podmiňování, což je už relativně pokročilý způsob učení se pomocí následků chování. Chování, které bylo posíleno (to znamená, že se koni vyplatilo), bude kůň s větší pravděpodobností opakovat v podobné situaci v budoucnu.
Když ty takhle, já zase takhle
Projevy nežádoucího chování koně se mohou stupňovat. A často se to také děje jako odpověď na zvyšující se nátlak ze strany člověka. Kůň se z předchozího pokusu naučil, že se nepříjemného podnětu zbaví zvednutím hlavy. Majitel se zase naučil, že k udržení hlavy koně ve vhodné pozici je třeba použít větší sílu. A tak se tento jednoduchý zákrok může změnit v přetahovanou, kdy obě strany stupňují projevy chování, pomocí kterého chtějí dosáhnout svého cíle.
Konec dobrý, všechno dobré?
Ve většině případů se nakonec podaří koně nějakým způsobem zpacifikovat, nebo pomocí nějakého triku (například injekce skrz mříže a podobně) zákrok provést. Takže to ve finále znamená, že vítězství je na naší straně? Ne tak docela.
Spočítejte si, kolikrát měl kůň možnost procvičit si chování, díky kterému se mu podařilo proceduru přerušit. Z pohledu koně byl každý z těchto pokusů odměněn právě tím přerušením procedury (zastavením působení nepříjemného podnětu). Na základě těchto jednoduchých výpočtů není těžké odhadnout, jaké chování bude kůň pravděpodobně příště opakovat.
Koně se učí velmi rychle - často i z jedno pokusu. A pamatují si velmi dlouho. A tak je možné vytrénovat si nespolupracujícího pacienta během jednoho jediného ošetření. Náprava tak závažného nežádoucího chování, jaké předváděl třeba pacient z našeho příběhu, je běh na dlouhou trať.